Pracujeme na tom, aby všechna data napříč všemi frontendy protekla přes jeden katalog

Software developer Olda Taufer si zažil v Heurece mnohé. Od garážové kultury až po transformaci do mezinárodní firmy. Co všechno zažil v prvních dnech po nástupu? A proč jeho tým pracuje na tvorbě jednoho katalogu?

Jaká byla tvoje cesta do Heureky? 

Na výšce jsem studoval s Davidem (red. pozn. další Heurečan) a chodíval jsem na pivo s pár lidmi z Heureky. A všichni mi vyprávěli, jak je to tady skvělé. Pak jsme se jednou u piva domluvili, že zkusím test day. Prošel jsem a už jsem chodil na pivo s dalšími budoucími kolegy. 

Jsem tu už 5 let. Pamatuju si to podle svého psa, protože jsem po nástupu zjistil, že to je fakt dog-friendly firma. Že to není jenom psané na papíře. A tak jsem si po dvou měsících pořídil psa. Ten teď zná kanceláře ještě lépe než já. 

Jak se Heureka změnila? 

Je to hodně znát. Když jsem nastoupil, byla Heureka hodně velký startup nebo “garážovka”. Všechno bylo daleko punkovější. Teď nás je mnohem víc, což nám dává samozřejmě více možností z technologického hlediska. I lidi v Heurece vyrostli, postupně stárneme a mění se nám priority s rodinou. 

Je potřeba práci jinak organizovat, třeba skrze OKR apod. Kdyby se to vedlo stejně jako před těmi šesti lety, nefungovalo by to i kvůli tomu, že teď rosteme a máme kanceláře v různých městech i státech.

V Heurece si v týmu One Catalogue - na čem pracujete a jaké máte plány? 

Já jsem začínal u týmu Detail produktu, kde jsme dělali na produktovém detailu, různých dopravách, bidding api, Košíku apod. Ale chtělo to změnu a bylo super, že mi to kluci umožnili. A zase mi to dalo větší možnost podívat se do našeho backendu. 

Můj aktuální tým One Catalogue funguje rok a půl. Je to jednoduché - skoupili jsme srovnávače v dalších zemích, a tak pracujeme na spojení všech katalogů. Nedává smysl to vyvíjet třikrát, takže se snažíme práci rozprostřít tak, abychom měli na starost párování nabídek a produktů na všech těchto platformách. Zároveň to do budoucna umožní možnost maďarským a slovinským obchodům inzerovat u nás a naopak, takže se obchodům otevírají další možnosti. Ale pořád jsme ve fázi sjednocování a ucelování dat. 

Spolupracujeme s Maďarskem a Slovinskem, takže jsme se stali mezinárodnějšími. Funguje to tak, že nám posílají své nabídky a produkty. Už nám vznikl i tým, který to bude zpracovávat přímo od daných obchodů. Ještě tam patří mezikrok, na kterém pracujeme. Ale je to o komunikaci nejen v české Heurece, ale i s Maďarskem a Slovinskem. 

Největší plán souvisí s celofiremním OKR, tzn. pracujeme na tom, aby všechna data napříč všemi frontendy protekla přes jeden katalog. Což znamená, že dokončíme právě to sjednocení. Mění se i infrastruktura, z on-premise řešení přecházíme na Google Cloud, což je samozřejmě spousta neprobádaných vod, do kterých se musíme ponořit.

Jak v týmu fungujete? Kdo k vám určitě nezapadne?

Za mě teď trošku nešťastně, protože potřebujeme věci hodně navrhovat, hodně kreslit a celkově dávat do kupy a online nám úplně nepomáhá. Ale pereme se s tím dobře. Máme v týmu kamarádskou atmosféru a býváme až dost nekorektní. I když jsme už veliká firma, v týmu si udržujeme garážovou atmosféru. 

Já jsem veliký milovník home officů a rád bych chvíli jednou dělal ze zahraničí. Ale jsou schůzky, kdy to setkávání je potřeba. Zajít na pivo a vyříkat si to.

Nezapadne k nám někdo, kdo je suchar a bere to čistě jen jako práci. Člověk nemusí být technicky perfektní, ale musí nám lidsky sednout. Těch technologií, které můžeme vyzkoušet, je velké množství. Když nám dává smysl, sami se to naučíme. Začínáme kolikrát všichni od nuly. Není problém se něco doučit. A celkově by nám vadil neférový člověk, co by pomlouval.

Co byl tvůj největší fuck-up v Heurece? 

Hned v prvních dvou týdnech po nástupu jsem nějakým svým kódem něco shodil. Přišla za mnou kolegyně a nebyla z toho vůbec nadšená. Tak jsem z toho byl vyjukanej. Ale u nás fakt funguje safe-to-fail prostředí. Takže když někdo něco rozbije, tak je z toho na chvíli haló, kolegové si z něj dělají srandu, ale nic výraznějšího se nestane.

Co o tobě lidi ve firmě nevědí? 

Bojím se, že vědí skoro všechno. Je pro mě typické, že když je pěkně, dobře fouká, tak se u toho počítače neudržím, jdu se projít se psem nebo si jdu zalétat na paraglidu, a pak to dělám v noci. Ale samozřejmě pokud nemáme nějaký meeting. 

Co tě v Heurece nejvíc překvapilo? 

To vím úplně přesně. Můj nástupní den probíhal tak, že jsem přišel do kanceláře, Péťa z IT mi dal počítač a řekl mi, že za dvě hodiny odjíždíme na teambuilding, jestli chci jet taky. Takže jsem s nimi odjel někam ke Kolínu, kde jsme měli velkou párty. Ale hodně mě překvapil ten kamarádský přístup. Ne, že by Tomáš Braverman byl “pan ředitel”, ale úplně normálně jsme si pokecali. Takže mě mile překvapilo, že se mezi lidmi nedělají rozdíly. 

Ještě mě překvapilo, jak je Heureka složitá. Zvenku to vypadá jako jednoduchý systém, ale není tomu tak. Spousta lidí si myslí, že jen scrapujeme a zobrazujeme nabídky ze shopů, ale obchody dávají Heurece data dobrovolně.