Na co se tě zeptáme na pohovoru

Znáš to, přijdeš do kanclu na pohovor [1], tam se tě naspeedovaná slečna z HR zeptá, kde chceš být za pět let, ty jí na to dáš připravenou odpověď, tvůj potenciální šéf si zkontroluje, že znáš všechny ty technologie, které jsi napsal do životopisu, na závěr zopakuješ mantru, že se rád naučíš něčemu novému, hezky se na sebe usmějete a pohovor je hotový. Když se hlásíš do méně škrobené firmy, tak ti třeba z ničeho nic řeknou, abys jim pověděl vtip, což v tu chvíli spolehlivě rozhodí kohokoliv z introvertních programátorů.

V Heurece pracuji v infrastrukturním týmu, kde se staráme o provoz celé Heureky a poskytování všeho možného, aby programátoři mohli programovat a provozovat svoje aplikace. Jakkoliv je to na technické znalosti náročná pozice, historicky jsme zjistili, že řešení technických problémů jsou v konečném důsledku triviality. Určitě nás bude zajímat, s čím jsi pracoval do teď, s čím chceš pracovat dál. Ale jestli jsi nikdy nepracoval s Kubernetes, s CEPHem nebo s BGP, není to překážka, protože před pár lety jsme na tom byli stejně.

Zeptáme se tě ale taky na to, jak budeš řešit situaci, když kolega bude chtít použít nástroj A, zatímco ty nástroj B – a oba pro ně budete mít pádné technické argumenty. Je to pro nás relevantní otázka, protože náš každý krok nehlídá šéf, který by to za nás rozhodl. Nejenom že se v týmu musíme dohodnout na řešení bez zásahu vyšší moci, my si dokonce musíme každé tři měsíce na OKR vymyslet, čím v následujícím kvartálu přispějeme, abychom zlepšili provoz Heureky nebo práci programátorů.

Abychom něco takového zvládli dát dohromady, tak se musíme s vývojáři bavit nejenom u kávovaru v kuchyňce o jejich psovi, ale taky o jejich plánováních co připravují, a co to bude znamenat pro nás a pro ně. Jsme tedy sami sobě produkťáky a nečekáme, že za námi někdo přijde s hotovým plánem, co máme udělat, a přístupem „jenom mi řekněte, jak dlouho to potrvá“. Takže… jak jsi na tom s povídáním si s lidmi z jiných oddělení, kteří vůbec nemusí rozumět tomu, co děláš?

S našimi programátory je beztak nejvíc zábavy. Jak bys řešil, kdyby za tebou přišel už pátý člověk, že mu nejde něco vydeployovat a ty už na první pohled ze dvou řádků logu vidíš, kde je ten triviální překlep? Vezmeš ho po hlavě obuškem? Vezmeš sebe tím obuškem, abys ukončil svoje trápení? Vezmeš si paralen, aby tě přestala bolet hlava? Usměješ se na něj a vysvětlíš mu znova trpělivě, kde si myslíš, že je chyba a proč k ní dochází? Upravíš dokumentaci nejčastějších problémů, aby se ostatní měli kam podívat, až narazí na stejný problém? Připravíš příklady, které fungují, aby se ostatní mohli od čeho odpíchnout, až budou řešit podobný případ? Upravíš tooling tak, aby k podobným problémům ani dojít nemohlo?

Občas se nám domlouvání v týmu a mimo něj protáhne natolik, že potřebujeme víc prostoru, než nám nabízí naše kanceláře, a vytáhneme na offsite někam ven, klidně i na několik dní [2]. Není to LAN party, ani tam neprogramujeme, ale celý den se snažíme přijít ke konsensu [3], jak vylepšit nějaký projekt nebo proces (v týmu, oddělení, firmě). Bavilo by tě se aktivně účastnit podobných setkání? Něco podobného v menším rozsahu vlastně děláme na konci každého týdne, kdy se díváme zpět a hodnotíme, co by se dalo udělat v tom dalším lépe (a ideálně to ten další vyzkoušíme). Zvládl bys nám říct, že tě něco irituje a budeš to chtít dělat příští týden jinak?

Všechny výše popsané činnosti nejde dělat bez důvěry v ostatní členy týmu, vývoje a vlastně i kolegy z celé firmy, že dělají svou práci tak, jak nejlépe svedou a se stejným respektem ke kolegům jako ty. Nejdůležitější otázka nakonec je: Co od nás potřebuješ, abys byl hrdý, že pracuješ v Heurece?

[1]: Na chvíli zapomeňme, že v roce 2021 používáme každý den acronymy jako COVID, PES, a jiné.

[2]: Teda rozuměj, až to zase bude legální.

[3]: Neplést s kompromisem.